Vidova Gora
Nejvyšší vrchol jadranského souostroví (780 m). Horský výstup od Panny Marie Karmelské v Bolu trvá dvì hodiny, ale mnozí preferují příjezd po silnici (18 km): Supetar – Nerežišća – Knežeravan (s pastýřskými chýšemi, z nichž se zvláštì doporuèuje navštívit ty v Gažulu) – Vidova Gora, umožòuje úplný profil všech variant braèského krasu s endemickými lesy èerné borovice. Gora dostala jméno podle kaplièky sv. Vida, stovku metrù od vrcholu, jejíž jméno poukazuje na prastarý chorvatský kult slovanského boha Svetovida.
Panorama z Vidovy gory je nìco, co se nesmí vynechat při návštìvì ostrova Braèe. V hloubce je vidìt zlatý prst Velog rata, řada braèských zátok a naproti severní strana ostrova Hvaru, poloostrov Pelješac, Korèula, Vis a Biševo, až k Jabuce, a při zvláštì jasných dnech lze spatřit i Monte Gargano na Apeninském poloostrovì.
Poustevna Blaca
Poustevna Blaca, kdysi slavná hlaholská poustevna a pozdìji i hvìzdárna se nachází na východním svahu doliny na jižní stranì ostrova Braèe, mezi Bolem a Milnou. Pohodlný přístup je možný širokou cestou z Blatacké zátoky nebo pìší stezkou z vnitrozemí ostrova, přes Nerežišća, lokve Žurmo (poklop starokřesanského sarkofágu jako napajedlo pro konì a mezky) a Dragovode (s obydlími nìkdejších braèských pastýřù,vybudovanými vedle pramenu živé vody). V jeskyni nazvané Ljubitovica na strmém svahu údolí na jižní stranì ostrova roku 1551 dvojice mnichù hlaholitù z Poljica nalezla příbytek, který se rychle rozvinul v poustevnický klášter. Z 11.000 knih v klášterní knihovnì je znaèná èást z doby před rokem 1800, a archiv ukazuje, že se po generace pedantnì zaznamenávaly všechny hospodářské a každodenní zemìdìlské práce, zaèátek rozkvìtu rostlin, rùst a sklizeò plodù na blataèkých polích a klimatické rytmy vùbec. Blaca uchovala svùj inventář, který je dnes vystaven v muzeu. Zvláštì cenná je astronomická pozùstalost posledního blaètackého poustevníka don Nike Milièevića mladšího.
Škrip
Škrip je nejstarší osada na ostrovì Braèi. Pod osadou (jméno podle lat. scrupus = ostré velké kamení), se nacházejí vyhlášené kamenolomy Plate, Stražišće a Rasohe, v nichž se pod ochrannou Herakla a pod vojenským dohledem tìžil kámen pro Salonu, Diokleciánùv palác, láznì v panonském Sirmijumu. Vedle nich pùsobily pozdnì antické kamenické dílny, které posílaly charakteristické sarkofágy do Ravenny a Akvilei. Ze škripských kamenolomù se tìžil i èerný mramor s inkrustacemi mořských mušlí, z nìhož se tesal církevní nábytek vìtšiny ranì křesanských bazilik v Dalmácii. Bloky a vytesané objekty se spouštìli po šikmé ploše do přístavu ve Splitske, kde jsou v moři ještì vidìt monumentální opracované kamenné bloky, které spadly při nakládání na galeje.
Kolem malebné tvrze Radojković, v níž je Domovské muzeum ostrova Braèe (vynikající archeologická sbírka a výstava braèského hospodářského nářadí), dobře se dochovaly ‘megalitické hradby‘, kterými byla obehnána ilyrská osada (prostor kolem 0,8 ha). Nález mykénské keramiky poukazuje na dobu možné řecké kolonizace, a èetné kostely a baziliky èiní Škrip unikátním místem, které nám poskytuje jedineèný náhled do všech historických období a tisícileté kontinuity života na ostrovì Braèi.
